blog.orwen.org osobní názory, postřehy a nápady tak jak sem propadnou klávesnicí

Change in meaning

Jak jistě většina středoškoláků a vysokoškoláků tuší, v angličtině existují slovesa, která se obvykle nepoužívají v čase přítomném průběhovém. Jsou to například slovesa smyslového vnímání (perception) nebo vyjadřující „vlastnění“ (possesion). Jak tedy vysvětlit věty typu: „I'm seeing the pretty girl on monday.“ či „Drc is having a good time now.“?

Teď v tom mám konečně jasno .

Ne dost na to, abych to dokázal smysluplně popsat, ale ona slovesa v průběhovém tvaru jsou chápána v jiném významu, než který najde pečlivý začátečník ve slovníku. Ve větě s pěknou dívkou se seeing vyskytuje ve významu visiting a Drcovo having se dá stejně dobře chápat jako experiencing.

Vypadá to jako kdyby veliký tvůrce angličtiny začal kdysi dávno dělat chyby a v dalších verzích se je těmito záplatami ve formě change in meaning snažil ospravedlnit.

Den třetí – první den ve škole

Ráno pro mě jako vždy začíná vykašlaným chumáčem hlenu. Kromě toho si až na občasné intenzivní bolesti hlavy nemám moc na co stěžovat. Dostáváme toasty s máslem a cornflakes, nastupujeme do auta, kterým nás (vyjímečně) Catherine odváží ke škole.

V autě se mě potřetí zeptá zda jsem před rozřazovacím testem nervózní a já jí potřetí odpovídám, že si nemyslím, že mě něco takového čeká – mám objednaný FCE preparation course a tak tiše předpokládám, že není žádné FCE pro začátečníky a FCE pro pokročilé.

...dodnes se největších chyb dopouštíme obvykle činností, která vychází z předpokladů na pohled tak přirozených, že nikoho ani nenapadlo o nich pochybovat.

-- Andreski

V recepci, což je docela velká, vzdušná místnost s červenými čalouněnými křesílky obestavěná stojany s reklamními letáky se marně rozhlížím po ve snaze zahlédnout malou nenápadnou anténku trčící ze stropu, která by potvrdila informaci o bezdrátovém přístupu na internet z vlastních notebooků. Nikde nic. Hodinová přednáška o škole, která se ukázala být docela kvalitní a plná dobře myšlených pravidel mně trochu uspala, ale když v nepozorované chvilce začal pedagog, jehož jméno si bohužel nepamatuji, což však nejspíš ničemu nevadí, jelikož si nemyslím, že bude mít ještě nějakou důležitější roli, vysvětlovat, jak vyplnit tu či onu sekci v testu, který nás za hodinu čeká, zklamaně jsem začal dávat pozor.

Rozřazovací test (trvající 1.5 hodiny připravený samotnou Cambridge) se nakonec ukázal být docela složitý, a to nejen pro mě, ale i pro mého nového kamaráda z Prahé (jméno si opět nepamatuji), studenta informatiky na zemědělské univerzitě (zatím jsem ani trochu nepochopil, co se tam vlastně učil), který už tu je čtrnáct dní a má za sebou několik dvacetidolarových výletů po okolí. Nejlevnější obchod v dosahu školy je supermarket (3 eura za bochník chleba) a benzínka (1.3 eura za muffina).

Pobřežní cestu domů, lemovanou záchrannými kruhy s nápisy „stolen lifering - stolen life“ bičovanou studeným slaným větrem a minutovými přeháňkami jsem opustil a ve snaze vyhnout se nejprudším poryvům a prozkoumat město, vydal jsem se kolem nádherně zeleného parku o rozloze asi čtyř kilometrů. Schválně říkám kolem. Tady v Galway je asi tolik parků co u nás, jen většinou mívají větší rozlohu. Přibližně 80% z nich je oplocených a u vstupu se dožadují vysokého vstupného a golfové hole. Tenhle bohužel patři k té věšině. Asi na dvacet vteřin vysvitlo slunce. Je to zážitek. Místní tady považují déšť za obvyklé počasí. To, čemu říkají nice weather, nastává pokaždé, když zrovna neprší u toho nefouká a u toho není opravdu zima. Sníh tu však padá jen velice zřídka, vykládala Catherine, a když už padá, nestává se, že by na zemi zůstal ležet v pevné formě.

-- Strašlivá bouře řádila 8. t. m. po celých Čechách, Rakousích, Štyrsku a j. Neobyčejně teplé počasí druhé polovice února, prvních dní březnových bylo as přičinou takového rozklácení živlu, že na vzdálí sta mil v neobýčejný čas hromovými ranami země se otřásala a více lidských životů bylo utraceno.

V Táboře rozzuřil se ráno vichr, v 8 hodin černé mraky přelétaly nad hlavami našimi, z těží bylo možno vyjíti na ulici z nenadání se zablesklo a v tom i do věže uhodilo. Blesk svezl se hromosvodem. Po chvíli zablesklo se podruhé, -- děsně vznešený obraz bouře – rachot hromu ale již hned nenásledoval -- bouře letěla již dále, dlouhým děsným duněním odchod svůj znamenajíc. Počasí ošklivé, vichřice po celý den ještě trvala trhajíc plech, tašky se střech, a stromy vyvracujíc. Směr bouře byl od západu k východu.

...

Rovněž strašně stihla bouřka Dírnou, kde blesk také do farního kostela udeřil, okny do vnitř chrámu sjel a 33 přítomných žen a 2 muže popálil. Popálení ač u některých dosti značné, není přece životu nebezpečné; mimo tyto popálené omráčil zároveň značný počet přítomných. Veliké zděšení jalo všecky, již přitomni tu byli právě pobožnosti křížové cesty. …

-- Týdeník Tábor, 1902

Cesta domů se tak protáhla na hodinu a do večeře mi tak zbyla mi ještě hodinka na šlofíka. Po večeři jsem naznal, že mám zvýšenou teplotu a zamířil ji srazit (poprvé a vzhledem k ceně možná naposled) s Floriánem do blízké hospůdky na vyhlášený Guiness, který mi, ačkoli jsem to nečekal, docela zachutnal. S teplotou však nic nesvedl. Těším se na zítřek, až se budu moct konečně pořádně připojit na Net.

Celé to rozmazávání okamžiků náhodně vylovených z oněch uplynulých několika dnů cesty cesty ve snaze sestavit vzniklé šmouhy do celkového obrazu, který by měl i nějakou hlavu a patu spojenou plytkou chronologickou strukturou, tímto považuji za ukončené. To však neznamená, že mě narůstající odloučenost od českého jazyka nebude i nadále nutit k pestrým jazykovým exhibicím.