Novinky z INTACT s.r.o. a trocha filosofie
Dnes mi došel z INTACT s.r.o. milý mail; dovolim si vytrhnout z kontextu jednu větu:
Bohuzel pripojeni notebooku v hostitelskych rodinach neni mozny, ale ve skole to mozne je.
Forma mi sice připomněla první otázku z obrázku, který jsem nedávno řešil, pro mě však zůstává důležitý obsah. Ten mě přivedl k následující úvaze a otázce.
Úvaha.
Třetí století našeho letopočtu. Představte si věřícího člověha. Opravu věřícího, toho, který svoji víru opravdu považuje za smysl (nikoli prostředek) svého života. Víru zdědil po příbuzných a dnes – po tolika letech víry bez faktické opory – se mu do ruky dostala Bible. Má to však háček – on je Egypťan a ovládá tedy jen koptštinu a Bible je aramejsky. Překlad do jeho rodného jazyka (Sahidského dialektu koptšitny) proběhne až v příštích padesáti letech. Kolik úsilí bude věnovat tomu, aby se naučil aramejštinu (nebo latinu, latinský přklad už byl také k disopzici)? V jeho okolí je křesťanů velice málo a prakticky nikdo, kdo by mu s překladem pomohl. Dokáže žít s tím, že jeho víra nikdy nebude taková, jaká by mohla být? Taková jaká by měla být? Anebo opustí své přátele a bude se věnovat intenzivně aramejštině, dokud Bibli pořádně nepochopí a neobohatí svoji víru na snesitelnou úroveň? Asi to závisí na něm, že
.
Po této zdánlivě nesouvisející úvaze bych rád zdůraznil že jsem ateista. Nyní se pokusím výše uvedený odstavec nějak navlíknout na sebe a cestu do Irska.
Moji životní filosofii asi nejlépe vystihuje tento web (opovažte si někdo na mě udělat podle toho názor). Ačkoliv nejsem tak zoufalý případ jako Egypťan z úvahy, rád bych panu Nicku Bostromovi rozuměl. Ne že bych to se svou angličtinou nedokázal aspoň orientačně přeložit, ale rád bych tomu prostě rozuměl víc. A hurá – je tu další důvod proč je do Irska studovat angličtinu .
A nakonec – co mě k úvaze vedlo? Abych zakončil bloudění v kruhu, vrátím se zpět k obashu věty, kterou jsem tak neurvale vytrhl z došlého mailu. Sice nebudu moct být na internetu „doma“ v hostitelské rodině, ale na Net se pravděpodobně dostanu denně. To umožuje tomuto blogu dostát svému předem deklarovanému účelu. Zároveń jsem si však (už poněkolikáté) uvědomil, jak je (nejen pro mě) důležité být online.
Kdo si podrobně prostuduje zápisy z přednášek Nicka Bostroma snad bude dost qalifikovaný si na otázku odopvědět.
Která paralela je v naší simulaci bližší pojmu smrt? Je to jen odpojení ze systému, nebo odepření strojového času?
Jinými slovy – existuje něco jako posmrtný život?
Comments
One Response to “Novinky z INTACT s.r.o. a trocha filosofie”
Leave a Reply
-
Detekce Cenzury
Podpora
Aktuálně
- Poptávka -- redakcni system pro skautske weby http://t.co/jm1JpvsS
- Pres noc za oknem trochu nasnezilo :-) http://t.co/hypSXDr3
- @jochocz proc?
Poslední alba
Zdar,
začal jsem číst ten článek, na kterej odkazuješ. Je to zajímavá myšlenka a je zabalená do seriozně vypadající teorie. Ale je to podle mě nesmysl. Přečetl jsem první tři kapitoly a počet logických omylů a nekonzistencí vzrostl nad snesitelnou úroveň. To, co ten chlap tvrdí, by *mohla* být pravda, *kdyby* platilo několik předpokladů, které nedokazuje a někdy ani nezmiňuje.
Argument, že lidská mysl a prostředí se dá simulovat, asi beru, i když to není jisté. Ale pak už je to hrůza. Důkaz, že taková simulace je proveditelná, je dost slabý. Odhady výpočetní síly, jak je předpokládá, nestojí vůbec na ničem Zdroje, které zmiňuje, vyčíslují jenom *maximální teoreticky možnou* výpočetní sílu. Bez ohledu na to, že autoři nemají ani ponětí, jak by se jí dalo dosáhnout. Jenom tvrdí, že podle fyzikálních zákonů to asi nemůže být víc.
Také předpoklad, že vyspělé civilizace budou (kdyby takovou výpočetní sílu vlastnily) provádět spousty simulací nevyplývá z ničeho. Neexistuje důvod, proč by to tak mělo být. Jsem schopen uznat, že je to docela pravděpodobné. Ale to není dost na vytvoření závěru, že nepřijetí myšlenky simulovaného světa se rovná nemožnosti existence technicky vyspělé společnosti. Můžu to tvrdit s jistou pravděpodobností, ale ta je IMHO dost malá, viz níže.
Taky se mi vůbec nelíbí výpočet pravděpodobnosti, že žiješ v simulovaném univerzu – hlavně kvůli tomu, že spousta předpokladů platí jen s jistou pravděpodobností, viz výše. Proto se do toho výpočtu IMHO víc hodí nějaká pravděpodobností teorie založená na očekávání a možnosti. Nejspíš Bayesovská pravděpodobnost, ale v tom se moc nevyznám. Jsem si ale jistý, že když vyjádříš pravděpodobnosti toho, že je možné simulovat univerzum z principiálního hlediska i z hlediska výpočetní síly a že technicky vyspělá civilizace to bude dělat a jak moc to bude provádět, ta pravděpodobnost, že žijeme v simulovaném světě se dost změní. IMHO se bude dost blížit nule a nebude to tak jednoznačné, jak tvrdí autor.
Dál už jsem to ani nečetl, ale myslím že potom už autor žádné klíčové myšlenky nepředložil. Schválně se pokusím nějak vyjádřit tu pravděpodobnost. Jestli uspěju, dám vědět.
A co se týče tvé závěrečné otázky. Pokud žijeme v simulaci, smrt se rovná odstranění daného objektu z běhu simulace a někdy později pravděpodobně následné garbage collekci (to je hnusný ale slovo). Nejsi to žádného systému připojen, takže tě nikdo neodpojí, ani ti neodepře systémový čas. Tohle není Matric. Ty *jsi* systém.
Keo