blog.orwen.org osobní názory, postřehy a nápady tak jak sem propadnou klávesnicí

Irské noci (3)

přímé pokračování

Strčil jsem tedy některé zásady pod polštář a zaujal strategické místo u pootevřených dveří, abych lépe slyšel.

Po několika minutách kdy jsem, vděčný za každé rozptýlení několikahodinového polospánku, naštvaný na Catherine, zvědavý na to, co se skrývá pod pestrobarevnou maskou dosud až nezvykle milých setkání, se posupně v různých variantách dozvídal jak jsem cheeky, když si jen tak přijdu v noci do jejího obýváku a aniž bych se jí zeptal, ztlumil její rádio a pak se s ní ještě hádal o hlasitosti. Ve svém dramatickém popisu hojně používala teatrálně pronášenou přímou řeč a podle klapání podpatků na kuchyňské dlažbě jsem pochopil, že předvádí něco jako scénku. Několikrát po sobě. Zapřemýšlel jsem, zda toto byla ta poslední kapka, která přeteče přes pohár mé trpělivosti a odnese mě o dům dál (máme právo změnit host family, pokud k tomu máme nějaký důvod) když jsem uslyšel i Brianovu reakci, který dal své matce důrazně najevo, že by s tím opíjením měla přestat a že někteří lidi, jako třeba on taky potřebují spát. Následovala krátká a hlasitá výměna názorů, načež oba ztlumili na nesrozumitelnou úroveň a já se, poněkud zmatený, ale vcelku pevně rozhodnutý to ještě zkusit, zavrtal pod peřinu a usnul.