blog.orwen.org osobní názory, postřehy a nápady tak jak sem propadnou klávesnicí

Co si myslím o Irsku

Píšu tak trochu bez rozmyslu...

Poslední týden se ve mně postupně zformoval jeden poměrně silný pocit. Těším se domů. Kdybych se měl vyjádřit v angličtině, spíš než homesick (stesk po domově) bych za příčinu označil „fed up of Galway“. Jinými slovy, Galway mi už trochu leze krkem.

Irsko je zaostalá země a dle mého názoru je problém v Irech samotných.

Proč zaostalá? Tak třeba se nezbavili svého historicky daného nutkání stavět zdi. Irsko je plné zdí, na každém kroku, rohu, v každé ulici a neustále přibývají další a další... Opravdu nechápu proč si vybrali do svého znaku trojlístek, například cihla nebo šutr by byly mnohem příhodnější.

Zkusím popsat Galway. Naprostá většina místních městských čtvrtí (průměrná má tak 1 x 2 kilometry) je obklopena zdí, rozetnuta několika dalšími zdmi na několik sekcí a z každé sekce vede jeden průchod ven ze čtvrtě na hlavní silnici která čtvrtě odděluje (a je často bez chodníku). Mezi jednotlivými sekcemi nejsou průchody. Toto schéma dodržují i za cenu toho, že přehradí zdí potenciální silnici, která by jinak spojovala jednotlivé sekce, takže ji udělají z obou stran slepou. A takových silnic je hafo. Kdyby měla např. Masarykova čtvrt podobný handicap tak chtěl bych-li například navštívit LuckuK, (která bydlí nějakých dvě stě metrů ode mě směrem k Barvičkove) musel bych např. kilometr dolů po Údolní na Úvoz, pak kousek směrem k Mendláku, doprava nahoru po Tvrdého přes Vaňkovo nám. až k vysílači a nakonec teprve bych se dostal na správnou ulici. Celkem cca 4km?

Všechny mé průzkumné výpravy podle azimutu a orientačního smyslu skončily několikahodinovým prolézáním takovýchto čtvrtí a nakonec jsem vždy skončil na ucpané hlavní silnici spokojený s uzoučkým nepoužívaných chodníčkem a promočený dešťové vody, která místo aby se vsákla do neudržované kanalizace, tvořila rozsáhlá silniční jezera a byla následně v mohutných gejzírech rozstřikována dokola zlomyslnými řidiči. Těch řidičů je mi vlastně docela líto protože jim v takových podmínkách nic jiného než jezdit autem nezbývá. Kdo by se pak staral o nějaké parky (v Galway jsou tři parky a tři soukromá golfová hřiště o desetinásobné rozloze a jeden „les“ na kraji města, který má cca 40 x 800 metrů). Irové však měli v losování štěstí a vyhráli moře a tak, když ne v parcích, tráví čas na pobřeží. Pobřeží připomíná velké parkoviště, přičemž v každém čtvrtém autě někdo sedí, poslouchá rádio a užívá si „přírody“. Ti odvážnější si pootevřou okýnko. Faktem je že když zrovna neprší, vyrazí na pobřeží davy obézních Irek o oddávají se podivné zábavě, která spočívá v tom, že si vyberou dvojici vzdálených zdí, chodí od jedné k druhé (nezapomenou se každé z nich vítězoslavně dotknout) a máchají přitom rukama jako francouzští vojáci na přehlídce a cákají kolem sebe pot. Když jsem se na tento fenomén ptal Catherine, nazvala jej exercise a sdělila mi, že to také občas dělá (a to není obézní!).

Pozn.: Většina Irek ale není obézní (jak jsem si původně myslel), ty pěkné prostě nechodí dělat exercises a nejsou tedy moc vidět. Od té doby co se kolem mě už několikrát prohnala střední dívčí ve školních uniformách... některý jsou fakt hezký .

No to byly zdi a exercises ale... Mohl bych takto psát hodiny a hodiny. O tom, že na žádném z mnoha kostelů v Galway nejsou zvony (jo, pouštějí to z reproduktorů). O tom že renovace jejich hlavního náměstí (něco jako větší Obilní trh) vyžadovala kompletní uzavření na dva roky. O tom že místní noviny jsou plné fotbalu, událostí z reality show a zprávách o znásilnění (myslím, že na Galway připadají asi dvě znásilnění denně). O tom, že Irové kromě sportu sledují už jen desítky variací našich Rodinných pout. Mělo by to smysl?

Mám prostě pocit, že Irové jsou jednoduše hloupí. Občas se snažím vymyslet nějaký důvod proč ne. Možná jsou moje měřítka zkreslená? Možná mám prostě jen inteligentní rodinu a chytré kamarády? Možná jo. Co vím docela jistě - tři měsíce jsou tak akorát.