Úraz ve škole a zodpovědnost
Vstup do budovy Q v areálu Mendelu je tvořen dvojitou bariérou z mohutných prosklených dveří s kovovým rámem. Vypadá to, jakoby hmotnost tohoto pohyblivého kolosu byla daná nějakou zbrusu novou protipožární vyhláškou, která má zabránit jejich otevření v případě jaderného výbuchu uvnitř budovy. Za konstrukcí však stojí, mnohými studenty z jiných důvodů nenáviděný, návrh Ing. arch. Jana Chlupa. Tak jako tak, pro některé lehčí studentky je vstup do školy podobný jedné ze závěrečných scén (6min video) Ghost in the Shell (androidka, jedna z hlavních postav, se v ní oděna jen do nefunkčního maskovacího zařízení pokouší otevřít jistý druh tanku).
//
I proto jsou dveře vybaveny pohybovým čidlem a těžkou hydraulikou, která s nimi manipuluje.
Fotobuňka reaguje na vstup procházejícího přibližně čtyři metry před jeho potenciálním kontaktem s dveřmi. Dveře tak mají při mé cestovní rychlosti 2m/s zhruba dvě sekundy na otevření. Nestačí to úplně. Aby nedošlo k přetížení hlavní rozvodné sítě, otavírají se poměrně pomalu, a aby nemusel rychlejší chodec zpomalit, je nutné se drobnou kličkou pootevřenými dveřmi (s drobným vychýlením trajektorie) provlíknout.
Zmíněné „provlíknutí“ je mnoho let optimalizovaný, asi desetinu vteřiny trvající, pohyb vycházející z předpokladu, že rychlost otevíraných dveří je konstantní. Vstupní dveře si od včerejšího odpoledne vybraly právě tu „provlíkací“ desetinu vteřiny aby se pochlubily svým novým dárkem k Novému roku – brzdou. Ta je v nejnevhodnější chvíli s pořádnou ránou zasekne na místě a spustí zpětný chod. Jedná se o chybu.
Hlavní myšlenka tohoto článku je krátké zamyšlení nad určitým posunem v mém chování. Ještě před několika lety bych šel domů, dal si na tržnou ránu pár mašliček a s trochou štěstí se ještě pár týdnu chlubil super jizvou.
Ale dnes?
| vyhledání a informování vrátného o závadě | 15 minut |
| pokus o ošetření v nejbližší nemocnici | 10 minut |
| ošetření v úrazovce | 2 hodiny |
| přeočkování proti tetanu | 1,5 hodiny |
| první návštěva pojišťovny | 15 minut |
| schůzka s univerzitním bezpečákem a vyplňování zprávy o úrazu | 15 minut |
| vytahování stehů | 1 hodina |
| druhá návštěva pojišťovny | 15 minut |
| psaní článku do blogu | 20 minut |
| celkem | cca 6 hodin |
// <![CDATA[
var uri = 'http://impcz.tradedoubler.com/imp?type(js)pool(389908)a(1878208)' + new String (Math.random()).substring (2, 11);
document.write('');
// ]]>
Tak si říkám čím to je. Jsem jenom zvědavej jak tady ty sociální systémy fungují? Jde mi o peníze? Jsem prostě jen starší a ti to tak většinou dělají? Vadila by mi riziko jizvy? Nemám nic lepšího na práci?
Pokračování se dočetete v příspěvku Finanční rekapitulace.
Komentáře
4 Responses to “Úraz ve škole a zodpovědnost”
Leave a Reply






Pořád přemýlím, co myslíš pod termínem „některé lehčí studentky“… Scénu s tankem jsem bohužel neviděla, možná by mi pak byl jasnější kontext. Ale takhle nevím, co má hmotnost dveří společného s tím, co (možná) dělají některé studentky Mendelu ve svém volném čase.
[...] Úraz ve škole a možná i zodpovědnost [...]
[...] Nedávno jsem čekal u doktora a vyslechl si úryvek rozhovoru dvou [...]
[...] rozrazil obočí o vrata, která se začaly v okamžiku průchodu zavírat. Vše jsem popsal v dřívějším článku. Nyní je čas na rychlou [...]