blog.orwen.org osobní názory, postřehy a nápady tak jak sem propadnou klávesnicí

Moje kancly

Za svůj život jsem měl dvě zaměstnání. V prvním jsem pracoval něco přes půlrok, ve stávajícím už jsem stejně dlouho. Čas na bilancování. Zkusím ale nehodnotit své minulé zaměstnavatele, ale kanceláře, které mi laskavě poskytli.

Kancelář první -- suterén plný vývojářů

Když zamíříte do školního suterénu a u výtahů pípnete kartou, dostanete se na Ústav pro informační systém Mendelovy univerzity. Uvolněné, napůl univerzitní prostředí; dveře pokryté programátorskými vtipy. Na konci chodby je vlevo vstup do velké místnosti čítající víc než deset pohlavně vyvážených vývojářů. Místností se ozývá několik různých rytmů klávesnic, programátoři koukají na terminály -- občas prohodí zdánlivě mimo kontext nějakou vtipnou poznámku. Občas se tu objeví někdo z jiného kanclu a iniciuje krátkou desetislovnou pracovní poradu. Vzadu na policích vynikají trofeje vypitých lahví a plechovek z "temabuildingových akcí".

Můj stůl (na snímku dominuje stůl kolegy, kterého jsem později nahradil) je většinou prázdný, občas se na něm válí entitně relační diagram nebo žlutý lísteček s nesrozumitelným nápisem.

Kancelář druhá -- bývalá serverovna

Tato miniaturní místnost o rozměrech 2x2m, které nikdo neřekne jinak než serverovna, se nachází v bývalém sídle Hnutí DUHA na Bratislavské. Samotná poloha v srdci brněnského Bronxu vnucuje správci sítě, který jde o sobotní noci řešit problém s výpadkem serveru, silně motivační myšlenku: má vzrušující zaměstnání. S narůstajícím množstvím výpadků však i tyto návštěvy zevšední a Bratislavská se stane jeho druhým domovem.

Na snímku je místnost po generálním úklidu, který bohužel výrazně narušil původní charakter tohoto místa. Vlevo, vpravo, pod stropem i pod stolem je hardware. Většinou nefunkční, zbastlený, nebo aspoň deset let starý. Na stole se většinou válí šroubky, CDčka, staré záruční listy, lístečky s hesly, zmatené TODO seznamy. Okno je zatemněné lepenkou, na kterou bývalý správce sítě zvenku nakreslil téměř neviditelný obrys Tuxe v nadživotní velikosti. Spolu se zaprášenými knihami, zbytky jídla, starého oblečení a karimatky, na které tu můj předchůdce spával, tvoří tyto střípky věrnou mozaiku ajťáckého životního stylu, který už nikdo neuvidí ve světle blikajících kontrolek hučících serverů. Nastoupil totiž cloud computing...

Kancelář třetí -- v koutku vstupní haly

Parkem, kolem Veřejného ochránce práv, přes Českou -- tudy se můžete dostat do nového reprezentativního sídla Hnutí DUHA. Zaměstnanci si obvykle vystačí s čipovou kartou a znalostí kódu u vstupních dveří. Vstupní místnost je rozdělena mohutnou přepážkou za kterou sedí šéf provozního oddělení, vítá návštěvy a vyřizuje telefonáty. Kanceláří každou chvíli někdo prochází; můj pracovní stůl je naštěsí schovaný v koutku za tiskárnou. Hardware jsem většinou povyhazoval; nově zbudovaná borová police je tak zatím nevyužitá. Servery mi příjemně hučí po levici, ale už to není to pravé ajťácké doupě.

Na stole mi leží UML diagramy nového intranetu (z druhé strany je obvykle text testovací stránky tiskárny), smlouvy s dodavateli a koncept vznikající dokumentace k počítačové síti. CRTčkový monitor zapojuji jen v případě potřeby -- především když programuji. To mi pak ruch kancelářská ruch trochu vadí. Bílá stěna by si zasloužila nějaký prvek -- asi plakát, nebo nástěnku; nejlépe obojí.

Závěr

Všechny kanceláře byly výborně situované -- jedna ve škole, kousek od školy v zajímavé oblasti, třetí v blízkosti parku a s výhledem na zbudování zahradní stezky na Špilberk, pod kterým sídlíme. Ostatní aspekty nevím jak srovnat, mám prostě pocit, že moje stávající kancelář je nejlepší a to je asi důležitý. Hm, ... kdyby tam nebyla zavedaná hlavní Duhová telefonní linka, byl bych si tím jistější.