Diplomka: Jak moc můžu kopírovat?

Při psaní bakalářek a diplomek se často objevuje otázka kolik toho ještě můžu převzít odjinud, abych neměl problém. Stránku? Dvě?

Správná cesta k řešení této otázky je přitom poměrně přímá — přebrané pasáže korektně zacitujte a na položenou otázku vám odpoví váš vedoucí práce. V některých oborech není problém mít až třetinu textu zacitovanou; například šikovní studenti některých humanitních oborů dokážou poměrně krátké pasáže krásně syntakticky pospojovat, takže výsledný kompilát nejen že dává smysl, ale má skutečně přidanou hodnotu, protože uvádí převzatý text do nových vzájemných souvislostí.

Co když ale zdroj přiznat nechci?

Pak bych neměl přebírat nic. Jakkoli je toto pravidlo jednoduché, zelený strom života posunuje hranici o něco dál. Podívejme se na pár letošních precedentů:

  • Maďarský prezident Schmitt na začátku letošního roku doslovně přeložil 197 z 215 stran své práce o ekonomických aspektech olympijských her ze dvou jiných akademických prací. Obvinění odmítl, přesto však byl veřejností donucen odstoupit. Přeložit text tedy moc nepomáhá. Zajímavé je, že práci napsal už v roce 1992, obvinění přišlo až letos. Každopádně 90% převzatého textu neprošlo.
  • Viktor Ponta, rumunský premiér opsal 85 ze 432 stran své doktorské práce; opisování přiznal, tvrdí však, že podle tehdejších pravidel citovat nemusel a obvinění odmítá. Přesto ho však komise před několik dny usvědčila z plagiátorství — 20% je pořád moc.
  • Brněnský primátor Roman Onderka opsal část své bakalářské práce v roce 2009, anonym její text poskytl už letos. Opsáno je přibližně 5 stran ze 43. Následnou kauzu odnesl pouze vedoucí práce. Opsaných 10% už prošlo.

 

opsané pasáže viktora Ponty

Doktor Ponta si dal s citacemi záležet, občas nejsou úplně stejné.

 

Kde je tedy ona opisovací hranice? Můžeme obecně říct, že mezi Onderkovými 10% (prošlo) a Pontovými 20% (neprošlo)?  Asi ne. Onderkova Vysoká škola Karla Engliše má sama problémy s akreditací, její prestiž je mizivá a nepotřebuje tedy nic zachraňovat zasedáním komise, která by „odebírala tituly“, zvlášť ty bakalářské. Na druhou stranu — všichni zmiňovaní „autoři“ jsou politici na kterých spočívá zrak národa, troufám si tvrdit, že nikým nevolení občané opisují mnohem víc, jen si toho prostě nikdo nevšimne. Pěkná čísla přinesla například rafinovaná past na plagiátory.

Sluší se dodat, že míra shody je velmi nejasná metrika. Proto se všichni tvůrci antiplagiátorů dušují, že jejich software nemilostrdně generující procenta vlastně není zlý, nerozhoduje o vině. Od toho tu je komise, která se pořád musí textem prokousat.

 

One Response to “Diplomka: Jak moc můžu kopírovat?”

  1. […] especially at the Czech republic); Interesing is, that a few weeks ago I have written a blogpost Diploma thesis: How much I can copy&paste (czech), where I found, that 10% of plagiarised text isn’t a problem, but 20% is enough for […]