Akademické versus komerční konference

Při svém pobytu na konferenci v Madridu bylo dost těžké vyhnout se úvahám, které by srovnávaly setkání podobné nedávnému Webexpo (design, business, developement) s ryze akademickkými akcemi typu tato.

Akademický život je tvrdý

Zatímco vložné akademických konferencí se šplhá do stovek euro, Webexpo, které patří mezi komerčními k těm dražšsím, přišlo účastníka na necelou polovinu. S tím kontrastuje poptávka po přednášejících — komerční konference horko těžko shánějí zajímavé řečníky (kteří pak mají pochopitelně účast zdarma), v akademickém světě je však situace dost odlišná — převládá poptávka po možnosti prezentovat, o roli posluchače však nikdo nestojí. Akademické konference pak podle toho vypadají: účast na přednáškách nebývá tak vysoká a samotná kvalita prezentací občas pokulhává. Zjednodušeně řečeno si akademici platí za možnost úkazat svoji práci prořídlému publiku zájem účastníků je různý. Jak píšu v minulém článku, šok z toho, že budu přednášet byl postavený na neznalosti světa, kde platí automatický předpoklad organizátorů, že každý účastník přece prezentuje.
Proč to tak je a kde leží ta hranice mezi komerční a akademickou konferencí?
Odpovědí je stát, který nabídku a poptávku deformuje. Zjedodušeně: Ministerstvo školství výčtem definuje konference akademické (evidované třeba v RIV nebo SCOPUS), kde pak za přednášky dostávají akademici jakési vědecké body, které hrají stěžejní roli v jejich profesní kariéře.
Musím však ještě, kromě svého prvního postřehu z konferenčního salonku, uznat že konference, kde přednášejí postupně všichni, se tak stává užitečnější platformou pro výměnu zkušeností. I když třeba kvalita nebývá špičková (neplatí pro keynote speakers), každý se postupně dostane k mikrofonu a na chodbách nebo u oběda tak nepotkáte vědce, který by se přišel „jen tak kouknout“. Na druhou stranu mezi docenty a profesory na chodbách nejspíš neuděláte „byznys“ a z celkové formálnosti prostředí jsem měl chuť si občas strčit prst do krku. Formality však rychle padnou večer u piva :).

Úvahu doplním ještě názorem Josefa Šlerky (přebírám z článku na Lupě)

Mezi akademickými přednáškami a klasickým byznysovým konferenčním přístupem je myslím jeden velký rozdíl. U akademických přednášek se většinou nečeká nějaká převratná věc, která úplně změní pohled na určitou oblast. Spíš se očekává, že se něco zpřesní, zlepší nebo zjemní. Takže spíš očekávám, že se některé novomediální kouty více prosvětlí, než že se dozvíme něco převratného, protože pokud bychom se měli dozvědět něco převratného, znamená to, že jsme poslední roky dělali všechno špatně.

Comments are disabled