Můj divný vztah ke škole

Do školy jsem přestal chodit letos v únoru.

Vždycky jsem se během studia sám sebe ptal, za co mě asi vyhodí. Za neutuchající kritiku fakulty (1 2 3), desítky opakovaných zkoušek nebo drzé kličkování mezi výjimkami ve studijním řádu? Stihl jsem vyzkoušet hned tři způsoby, jak úspěšně ukončit semestr s nulovým počtem kreditů.

Škola nakonec moudře rozhodla že bude jednodušší mě vyšoupnout se stipendiem, za zvuku famfár.  Tím to mělo skončit.

Ale ne.

Jeden z těch grafů co vypadá dobře na slajdech

Jeden z těch grafů co vypadá dobře na slajdech

Asi mi chyběla věda. To znamenalo nadšený souhlas s nabídkou doktora Foltýnka jít do mezinárodní soutěže antiplagiátorů (publikace 1), k tomu náhodou přijít na to, jak odhalovat počet výsledků vyhledávače (publikace 2), a všechno pak s odprezentovat chytrým lidem na různých konferencích. Profesoru Šťastnému se zas zalíbily moje ulítlé plány spojit StreetAlert s Antiplagiátorem, a představa že budeme psát články jako Šťastný & Veselý je tak lákavá, že by byla škoda s ním nepsat dizertačku (publikace 3).

A tak jsem se školou v kontaktu dál. Minulý týden jsem jí prodal ufa, na čtvrteční konferenci tam prezentuji tu predikci počtu výsledků a středu ztemňuje deadline ve kterém musím popsat proč se skromně nazvaný algoritmus „naive approachumístil v soutěži líp než jsme čekali. A když to vysvětlím špatně, nepustí nás na konferenci do Valencie.

Začíná pondělí. Připravuju prezentaci a začínám chápat, proč mi půlku z nacházejícího týdne ukousla škola… do které už nechodím.

Vladimírova aktuální infografika

One Response to “Můj divný vztah ke škole”

  1. terka napsal:

    krasny uvod:) jak se ti podarilo setrvat na skole s nulovym poctem kreditu? vzdycky me zajimalo, proc nekomu vyjimky prochazeji a jinym ne..