Touch Book, kritický druhý dojem (HW)
Doprava a komunikace AI
Always Innovating mně do krabice zapomněla přibalit adaptér, takže jsem si zapnutého Touch Booku užil jen pár minut. Bohužel, sehnat 5V adaptér schopný propouštět dost proudu s kompatibilním konektorem se ukázalo jako velký oříšek. Konektor jsem nakonec odřezal ze staré solární nabíječky a adaptér sehnal v GM Electronics.
Ukázalo se však, že notebook se odmítá nabíjet. Teprve po proměření vyšlo najevo, že mi GMko prodalo vadný adaptér. S odřezaným konektorem se však reklamuje špatně tak je tu teď aspoň veřejně očerňuji: Nekupujte adaptéry v GM Electronics.
Mezitím mi Always Innovating (tj. asi za týden) poslalo na moji žádost adaptér nový. Aspoň že tak 
. Nezávisle na tom jsem se notebook pokoušel reklamovat, ale bez reakce. Dojem z komunikace AI je tedy smíšený.
Nevýhody
Zaměřím se pouze na nevýhody, abych se po minulém pozitivně laděném příspěvku vrátil do mezí objektivity.
Touch Book pěkně zobrazuje slajdy z teorie grafů
Největším negativem je dle mého názoru výdrž baterie v tabletové části. Nejspíš se jedná jen o můj problém, protože reálná výdrž mého kusu je přibližně půl hodiny, zatímco specifikace říká 3-5 hodiny. Abych byl výrobku nekřivdil – skutečně ty cca 4 hodiny vydrží, ale po půlhodině provozu už jakýkoli dotyk displeje způsobí vypnutí. Ale třeba na poslech hudby se použít dá. Bohužel jsem nepřišel na to jak Touch Book uspat, nebo alespoň vypínat/zapínat displej.
S tím souvisí i další nevýhoda, kterou je fakt, že při provozu na baterie se nejdřív vybije tabletová část; pak už stroj sosá z akumulátoru v klávesnici. Po půlhodině provozu tak ani nemůžu bez vypnutí např. displej otočit (oddělit a připojit ke klávesnici obráceně).
Další nevýhody už nejsou tak markantní:
- Touch Book má rozhodně nejhorší touchpad co jsem kdy zažil
- po dvou týdnech mu upadla packa (tj. jedna za čtyř distančních gumových podložek na spodní straně).
- na měkčím povrchu (např. postel) se notebook kácí dozadu
A příště napíšu něco o software .
Jakou si koupit knížku?
K Vánocům jsem dostal poukázku na 500,- do knihkupectví Barvič a Novotný. Rozhodně jde o jeden z těch lepších dárků, bohužel mírně danajských. Čas, který ve své honbě za nejlepší knihu věnuji do výběru a hledání vyjde při prvním odhadu dráž, než je cena samotné slevové poukázky. Paradoxně proto, že chci těch několik hodin investovaných do čtení věnovat knize, která za to opravdu stojí. Zvlášť když bych si ji měl koupit. Obvykle totiž:
- odbornou literaturu (IT) si pouze půjčuji, protože rychle zastarává
- jednoduchou beletrii (typicky S. King) se snažím číst v angličtině
- knihy v angličtině stahuji nebo kupuji přes e-bay, protože ty co zrovna chci nejsou k sehnání
Jeden nedávný postřeh: před dvěma týdny jsem si vzal rozečtené Tales from Watership Down na fakultní reprezentační ples. Než se mi podařilo najít vhodné zašívací místo, několikrát jsem musel všímavým kolemjdoucích uhýbavě vysvětlovat, že anglicky fakt umím jenom málo, ale že to stačí, a ať si taky zkusí něco přečíst, když je to láká. Ale měl jsem pocit, jako by číst něco v cizím jazyce bylo (alespoň na ekonomce) něco mimořádného :-/.
Volba je tedy zdánlivě jednoduchá – koupím si náročnější beletrii. První nápadem je samozřejmě Barokní Cyklus od Stephensona (začátkem letošního roku jsem totiž dočetl výborný Kryptonomikon), ten však (stejně jako třeba Diamantový věk), jakožto představitele literatury příliš okrajového žánru, zmíněné knihkupectví nevede. Rtuť už sice ano, ale to je až druhý díl :-/.
V dalších úvahách jsem se něžně otřel o Lolitu, která by tvořila další logický článek řetězce od mého oblíbeného autora. Už dřívě jsem od něj koupil osekanou alfaverzi Lolity jménem Čaroděj a nudného Pnina; obojí oplývající krásnou a košatou rozmanitostí Nabokovy popisnosti.
Nedávná série návštěv kamenného obchodu přesunula do oblasti mého zájmu také další kategorii. Eshop ji charakterizuje jako » Populárně naučná pro dospělé » Přírodní vědy. Touha vzdělání v kontextu přírody (v tomto případě živené spíš mým patologickým zaujetím pro postapokalytpitckou tematiku) byla loni na podzim dostatečně ukojena knihou Svět bez nás. Přírodní vědy v mají však i další zajímavé kategorie, třeba » Fyzika, astronomie, matematika.
Pravda je, že knihy jako Teorie všeho nebo Cestování časem v Einsteinově vesmíru jsem četl moc rád. Ale jak poznat co z toho balastu v nabídce bude stát za to?
Uvědomil jsem si, že čas investováný do hledání vhodné knihy se neúročí pouze v (nakonec) vybrané knize, ale pomáhá si udělat jasno v hodnotách a načrtnout si dopředu, čemu se chci v nejbližší budoucnosti věnovat.
Nakonec mě to ale stějně přestalo bavit a naklikal jsem si hned tři kousky:
- Alex Vilenkin: Mnoho světů v jednom (populárně naučná)
- Bruce Sterling: Zrcadlovky (kyberpunková série povídek)
- Frank Close: Částicová fyzika (populárně naučná)
I když už jsem si vybral, určitě uvítám v diskuzi pod článkem vaše doporučení – až zas dostanu nějakou poukázku . Já na oplátku doporučuji (a můžu i půjčit) téměř vše, co je tu tučným písmem.
Už mi můžete poslat poštovní datovou zprávu :)
Poštovní datová zpráva je pojem, který vymyslela naše milá státní správa. V podstatě je to jen alternativa k mailu, která má jedno plus – stát ji garantuje. Takže když třeba Pepovi pošlu datovou zprávu o tom že mi ještě nevrátil tu knížku, co jsem mu před rokem půjčoval, pak už se nemůže vymlouvat na to, že nevěděl, že mi ji má vrátit. Stát od té doby ví, že na zprávu kliknul a považuje ji po právní stránce za doručenou a přečtenou.
Možná to někomu připomíná několik let starý koncept (převzetý z Německa) soudních obesílek: dojde-li vám obálka se specifickou barvou pruhu, je automaticky po několika dnech (právně) považována za přečtenou. Takhle to ale funguje jen při komunikaci se (zjednodušeně) státními úřady.
Od 1.1. 2010 je možné si takto posílat i zprávy mezi sebou (tj. mezi fyzickými i právnickými osobami navzájem). Ona výhoda jakési „garance“ je těžko uchopitelná, nevýhody jsou jednodušší a je jich víc:
- cena za jednu zprávu je 78,- (ale čím víc zpráv, tím je to levnější)
- komplikovaná aktivace (čistého času víc jak hodina různého instalování, vyplňování a registrací; včetně návštěvy Czech POINTu)
- při přihlašování je nutno pokaždé zadat tři kódy (jeden se mění pokaždé, další jednou za 90 dní)
- do července je takhle povoleno posílat pouze faktury
- doručená poštovní datová zpráva se po devadesáti dnech smaže, uložení na delší dobu je placená služba (uložit zprávu jinde nelze aniž by neztratila cejch garantované zprávy)
Zatím mám pocit, že to je služba především pro vizionáře, ekology a veřejnou správu. Takže – první známý, co mě pošle poštovní datovou zprávu má u mě čokoládu . Zatím mě došla jen jedna (omylem od nějakého soudu ve Strakonicích).
Nový vzhled
Musím se pochlubit novým účesem, který mi včera zapletl Jethro.
účes
Vniknutí neznámé kapaliny
Komu formulka v nadpisu nic neříká, pak vězte, že jde o frázi používanou autorizovanými servisy, která zbavuje prodejce povinnosti vám vrátit peníze. Ale k tomu se pomalu dostanu, začnu od začátku.
V září 2007 jsem koupil zbrusu nový mobil Nokia 5500, oficiálně „odolný proti postříkání vodou„, prakticky voděvzdorný (viz pokus pivotěsnosti). I přes jeho deklarované outdoor vlastnosti se mi dařilo jej skoro dva roky chránit před kapalinami všeho druhu. Až na Korsice – vzrušující situace při hledání nyní již neexistující geocache pod převislým útesem na kterém stojí kouzelné městečko Bonifacio. Já začal cache nejprve hledat nahoře ve městě; až poté jsem si uvědomil, že je umístěna pode mnou. Bylo tedy nutné sestoupit až k vodě a postupovat střídavě traverzem a hopsáním po šutrech nad vodou. Protože je pod vámi voda dá se tam poměrně bezpečně lozit po skalách, dokonce jsem si dovolil i pár delších přeskoků, mobil mi při jednom z nich samozřejmně vypadl z kapsy a potopil se na dno . Naštěstí nebyl zas tak hluboko, aby se pro něj nedalo potopit a bez problémů fungoval dál.
Moje outdoorová Nokia pak byla ještě na třech opravách (nestabilní firmware, chlípná gumová krytka, zhoršené psaní na klávesnici, LED dioda záhadně zmizelá z vestavěné svítilny), žádné stížnosti na kapalinu se neobjevily. Při čtvrté reklamaci (to už bych měl právo na vrácení peněz) jsem si stěžoval na minimální odezvu zapínacího tlačítka (v té nejhorší fázi už bylo nutné mobil tlačit silou proti nějakému rohu, tak aby na tlačítko byla vyvíjena co největší síla – jedině tak šel vypnout/zapnout). Do té doby velice sympatický servis mně oznámil, že přicházím o záruku – do mého voděodolného mobilu totiž vnikla neznámá kapalina a tudíž nemám na záruční opravu nárok. Co už – ve smlouvě to skutečně bylo, mobil se i vykoupal a nedalo se tedy nic dělat. Servis mi nabízel ještě pozáruční opravu za necelých 5000,- ale to se mi zdálo moc – tušil jsem problém jinde než na základní desce, kterou by mi vyměnili.
Půl roku s novým levným mobilem z bazaru uběhlo jako voda a já si našel trochu času prozkoumání útrob toho starého. Závada byla rychle nalezena a potvrdil moje moje tušení. Jediné, co je potřeba vyměnit je plochý kabel, který obepíná středový kryt. Odeslal jsem tedy e-mail jedenácti (!) servisům v Brně, že potřebuji ten kabel vyměnit – ať nadhodí cenu. Odpověděl mi jedný (!) – že se mám zastavit osobně. Děj pak poračoval nehoráznou cenovou nabídkou (kolem 2000,-) a mým zklamání. Co si člověk neudělá…
Nejsem opravář mobilů, studuju přece informatiku říkal jsem si, když jsem se vrátil z Prahy s novým středovým krytem za 199,-. Při první bezesné noci jsem se do toho pustil. Jak je zřejmé z fotky, nový středový kryt postrádá anténu (to je ten kovový plech v horní části), proto bylo nutné odtrhnout kabel z nového středového krytu a nahradit jím kabel na tom starém. Když byly oba kabely odtržené, udělal jsem pěknou fotku místa, kde byl vodič přerušený. Opravdu nevím, proč tam ta nekrytá kovová ploška je – snad aby po záruce zrezla a donutila uživatele k investici do nového mobilu? Nebo je to jednoduchý detektor vniknutí vody s jednoduchým principem – pokud na mě nateče voda, odepiš zapínací tlačítko? Nevím.
Nevím ani jaké si vzít z příspěvku ponaučení. Snad jen – nekupovat si drahé mobily. Ale asi jich tu je víc.
Krátký pokus s datovou schránkou
V létě jsem si založil datovou schránku. Podzim je v plném proudu (předevčírem na Tmou jsem dokonce musel uhýbat sněhové kouli) a já čekal, že Schránky už dozrály.
Není tomu tak. Chtěl jsem jen tak z hecu poslat zprávu nějaké spřátelené neziskovce, systém však umožňuje odesílat pouze „orgánům veřejné moci“. Kdy to teda půjde? Odpovídá Česká pošta, s.p.:
Od 1.1.2010 by mělo začít fungovat odesílání elektronických faktur a od 1.7.2010 by měly jít odesílat veškeré elektronické dokumenty. Tyto termíny vyplývají ze zákona č. 300/2008 Sb. v aktuálním znění. Tento zákon naleznete zde: http://www.datoveschranky.info/dokumenty/
Parkour na Nově
Nova si šplhá a po nedávné reportáži o Tmou, kde se objevil i náš tým, odvysílá v pondělí 12.1. ve 21:05 další sympatickou – tentokrát o Parkouru.
Mrzí mě akorát, že jsem v tu dobu nebyl zrovna moc aktivní, tak šla celá reportáž trochu mimo, ale doufám, že se díky rostoucí popularitě tohoto sportu obohatí jeho řady o vás všechny, co dosud umíte chodit. Nevím, kolik diváků Malmed přiláká, ale doufám, že je na jarních tréninzích uvidím .
„moje poloha“ na GMM
Služba Google Maps má i svoji podobu ve formě programu pro mobily. Právě jsem aktualizoval a úplně mě dostala nová funkce – moje poloha. Úplně mě přenesla do vzpomínek…
Před mnoha lety se dala poloha zjišovat přes tzv. servisní menu aktivovatelné u různých mobilů různými způsoby (kódy, odblokovování přes kabel,…). Servisní menu pak zvídavému uživateli poskytlo mj. identifikační čísla BTSek na které je mobil zrovna připojený (těch bývá podle signálu třeba pět). Stačilo pak číslo odeslat SMSkou (tehdy ještě GPRS nebylo a za HSCD za to nestálo) přes bránu na nějaký nespolehlivý server, kterému plnily databázi stovky nadšenců (ano i já ). Ten pak obratem odpověděl, kde že se ona BTSka nachází (opět přes opačným směrem fungující bránu – to ještě nebyla capcha). K tomu bych zdůraznil, že BTSka není jen stožár, nýbrž sektorová anténa. Těch bylo na stožáru několik a protože se evidovala i jejich orientace, bylo možné určit přibližný směr, kterým ode mě stožár zrovna je. Qůli zpoždění signálu musí mobil znát také (rovněž zjistitelné ze servisního menu) hrubou vzdálenost od BTSky. Jednoduše řečeno – když měl člověk trochu času a dobrou databázi, nebylo často problém vypočítat svoji polohu s přesností na několik desítek metrů, zvlášť když se po úpravě firmware dalo přesvědčit mobil ať se připojuje postupně na tu či onu BTSku.
Teď bych se mohl rozepsat o rizicích nedávno schváleného zákona, který přikazuje operátorům tyto údaje o poloze archivovat, ale to snad jindy…
Eurotel krátce poté době zavedl bezplatnou a velice nepřesnou službu postavenou na technologii Cell Broadcast, kdy se poloha (resp. její stučný popis) zobrazuje přímo na displeji telefonu. Názvy městských čtvrtí, vesnic a území pak ale byly čím dál častěji nahrazovány reklamami na podnik v blízkosti („Dárek pro vás u stanice Shell!“). T-mobile (tehdejší Pegas) pak zprovoznil placený a mnohem přesnější ekvivalent podobné služby.
Po několika letech se objevilo i pár programů (můj mlhavý známý je autorem verze pro první Symbiany), které si databázi BTSek nesly s sebou, (stejně jako mapu na které přibližnou polohu zobrazovaly) postupně však jejich vývoj s nástupem GPSek utichal. Profláklý princip však oživil právě Google, který jej do své už tak dost podařené aplikace implementoval ve formě puntíku zobrazující moji přibližnou polohu. Google je IMHO první subjekt, který informace o poloze dokáže skutečně komerčně využít (zájemce nyní odkazuju na Jiřího Donáta). Snad proto, že je většina z předtím zmíněných programů a služeb (ačkoliv jsou třeba stále funkční) odsouzeny k zániku, používám ten minulý čas.
A už zbývá jen link, aby tento blogpost vůbec k něčemu byl: funkce Moje Poloha.
-
Detekce Cenzury
Podpora
Aktuálně
- Pres noc za oknem trochu nasnezilo :-) http://t.co/hypSXDr3
- @jochocz proc?
- @adent tohle zrovna docela cool je ;-) (ale jo, meli by si to ujasnit)
Poslední alba
