Nákup přes internet
Vždy když jsem chtěl něco koupit přes internet, musel jsem použít cizí platební kartu. Ne tak před chvílí, kdy se mi takto podařilo koupit jistou počítačovou hru. Povedlo se mi to až zprostředkovaně – přes účet na PayPal.
No a proč sem píšu 
. Byl jsem zaskočen – v okamžiku nákupu mi najednou došlo osm SMSek, to znamená čtyři e-maily:
- Paypal: Potvrzení o autorizaci platby z účty PayPal a oznámení o zaslání požadavku mé bance, aby se přes PayPal peníze přelily na frictionalgames.com
- PayPal: Potvrzení o tom, že peníze byly z účtu úspěšně vybrány
- E-shop: Oznámení, že objednávka byla zaplacena spolu s odkazem ke stažení hry
- Komerční banka: Oznámení o uskutečněné platbě společnosti PayPal
Konec myšlenky.
Postřeh z článku
Čtu si tak pokojně festivalovou přílohu „Echo Febiofestu“, když tu mě zarazí velice podnětné tvrzení: „na první pohled jediná spojitost mezi jeho filmy je, že se zásadně liší jeden od druhého“.
Hmm.
Sport s Nokia Sport – test
Ve svém předminulém příspěvku jsem byl unešen možnostmi vestavěného krokoměru u svého telefonu. Jak je však přesný? Až dodnešního odpoledne mi tato otázka ležela v hlavě. Proto jsem provedl velký test. Jeho základem byla GPSka připojitelná přes bluetooth k mobilu a aplikace Sport Tracker. Ta dokáže pomocí připojené GPS monitorovat svůj pohyb a zaznamenávat užitečné informace o trase.
Jak test probíhal?
Aplikaci krokoměru i aplikaci Sport Tracker jsem spustil téměř současně před budouvou fakulty informatiky MU. Poté jsem se vydal po intuitivní trase do menzy nacházející se v areálu Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity, kde jsem si koupil oběd a aplikace zase vypnul.
Naměřené hodnoty
| Informace | Krokoměr | Sport Tracker |
| Trvání: | 17:15:00 | 17:05:11 |
| Vzdálenost: | 1,67 km | 1.67 km |
| Průměrná rychlost: | 6 km/h | 5,9 km/h |
| Kalorie: | 125 kcal | - |
| Kroky: | 1892 | - |
| Maximální rychlost | - | 12km/h |
Jak je vidět, krokoměr je velice přesný a to i přesto, že jsem mobil neměl ve speciálním držáku na opasku (jak radí manuál), ale normálně v kapse. Na rozdíl od aplikace Sport Tracker umí krokoměr počítat kroky a zobrazuje i počet spálených kalorií .
Koméntář si zaslouží maximální naměřená rychlost. Při dobré viditelnosti na oblohu se přesnost měření GPSky pohybuje kolem pěti metrů. V budově (kterou menza, kde byla moje maximální rychlost naměřena, je) však přesnost zaměření drasticky klesla a moje pozice byla zaměřována každou vteřinu v jiném místě okolí budovy. Aplikace pak tyto informace vyhodnotila jako náhodné pobíhání kolem menzy . V uzavřených prostorách je proto krokoměr stále užitečná pomůcka.
V aplikaci je také možné nastavit si pravidelné zasílání souřadnic na internet, kde je pak hezky na mapě vidět kudy zrovna jdu. Už se fakt těším na nějakou pořádnou hru, která toto využije .
Sport s Nokia Sport
Dnes jsem se rozhodl, že konečně vyzkouším aspoň některé sportovní funkce svého mobilu. Ten v sobě má zabudovaný pohybový senzor, takže pozná, kdy došlápnu nohou na zem. Po deseti minutách běhu na mě vyplivnul následující informace:
- Počet kroků 1467
- Doba běhu 9 min 52 sec
- Vzdálenost 1,66 km
- Průměrná rychlost 10 km/h
- Spálené kalorie 123 kcal
Trochu mi vadí, že se spálené kalorie nedají zobrazit v kilojoulech. Hm, ale stejně to nevyužiju…
Co si myslím o Irsku
Poslední týden se ve mně postupně zformoval jeden poměrně silný pocit. Těším se domů. Kdybych se měl vyjádřit v angličtině, spíš než homesick (stesk po domově) bych za příčinu označil „fed up of Galway“. Jinými slovy, Galway mi už trochu leze krkem.
Irsko je zaostalá země a dle mého názoru je problém v Irech samotných.
Proč zaostalá? Tak třeba se nezbavili svého historicky daného nutkání stavět zdi. Irsko je plné zdí, na každém kroku, rohu, v každé ulici a neustále přibývají další a další… Opravdu nechápu proč si vybrali do svého znaku trojlístek, například cihla nebo šutr by byly mnohem příhodnější.
Zkusím popsat Galway. Naprostá většina místních městských čtvrtí (průměrná má tak 1 x 2 kilometry) je obklopena zdí, rozetnuta několika dalšími zdmi na několik sekcí a z každé sekce vede jeden průchod ven ze čtvrtě na hlavní silnici která čtvrtě odděluje (a je často bez chodníku). Mezi jednotlivými sekcemi nejsou průchody. Toto schéma dodržují i za cenu toho, že přehradí zdí potenciální silnici, která by jinak spojovala jednotlivé sekce, takže ji udělají z obou stran slepou. A takových silnic je hafo. Kdyby měla např. Masarykova čtvrt podobný handicap tak chtěl bych-li například navštívit LuckuK, (která bydlí nějakých dvě stě metrů ode mě směrem k Barvičkove) musel bych např. kilometr dolů po Údolní na Úvoz, pak kousek směrem k Mendláku, doprava nahoru po Tvrdého přes Vaňkovo nám. až k vysílači a nakonec teprve bych se dostal na správnou ulici. Celkem cca 4km?
Všechny mé průzkumné výpravy podle azimutu a orientačního smyslu skončily několikahodinovým prolézáním takovýchto čtvrtí a nakonec jsem vždy skončil na ucpané hlavní silnici spokojený s uzoučkým nepoužívaných chodníčkem a promočený dešťové vody, která místo aby se vsákla do neudržované kanalizace, tvořila rozsáhlá silniční jezera a byla následně v mohutných gejzírech rozstřikována dokola zlomyslnými řidiči. Těch řidičů je mi vlastně docela líto protože jim v takových podmínkách nic jiného než jezdit autem nezbývá. Kdo by se pak staral o nějaké parky (v Galway jsou tři parky a tři soukromá golfová hřiště o desetinásobné rozloze a jeden „les“ na kraji města, který má cca 40 x 800 metrů). Irové však měli v losování štěstí a vyhráli moře a tak, když ne v parcích, tráví čas na pobřeží. Pobřeží připomíná velké parkoviště, přičemž v každém čtvrtém autě někdo sedí, poslouchá rádio a užívá si „přírody“. Ti odvážnější si pootevřou okýnko. Faktem je že když zrovna neprší, vyrazí na pobřeží davy obézních Irek o oddávají se podivné zábavě, která spočívá v tom, že si vyberou dvojici vzdálených zdí, chodí od jedné k druhé (nezapomenou se každé z nich vítězoslavně dotknout) a máchají přitom rukama jako francouzští vojáci na přehlídce a cákají kolem sebe pot. Když jsem se na tento fenomén ptal Catherine, nazvala jej exercise a sdělila mi, že to také občas dělá (a to není obézní!).
Pozn.: Většina Irek ale není obézní (jak jsem si původně myslel), ty pěkné prostě nechodí dělat exercises a nejsou tedy moc vidět. Od té doby co se kolem mě už několikrát prohnala střední dívčí ve školních uniformách… některý jsou fakt hezký
No to byly zdi a exercises ale… Mohl bych takto psát hodiny a hodiny. O tom, že na žádném z mnoha kostelů v Galway nejsou zvony (jo, pouštějí to z reproduktorů). O tom že renovace jejich hlavního náměstí (něco jako větší Obilní trh) vyžadovala kompletní uzavření na dva roky. O tom že místní noviny jsou plné fotbalu, událostí z reality show a zprávách o znásilnění (myslím, že na Galway připadají asi dvě znásilnění denně). O tom, že Irové kromě sportu sledují už jen desítky variací našich Rodinných pout. Mělo by to smysl?
Mám prostě pocit, že Irové jsou jednoduše hloupí. Občas se snažím vymyslet nějaký důvod proč ne. Možná jsou moje měřítka zkreslená? Možná mám prostě jen inteligentní rodinu a chytré kamarády? Možná jo. Co vím docela jistě – tři měsíce jsou tak akorát.
Music masterpieces
Pozn.: Masterpiece je slovíčko dost k ničemu… přesto jsem si ho zapamatoval.
Během několika posledních let jsem zažil delší i kratší chvíle smrtelné nudy ve kterých mi byl neocenitelným pomocníkem můj mobilní telefon K500i. Jednou z dodávaných aplikací je MusicDJ – program který umožňuje skládat hudbu. Bohužel je poněkud "vysokoúrovňový" – neumožňuje uživateli dostatečně se vyžít a veškerá tvorba spočívá jen v kombinaci již nahraných úryvků.
Každopádně toto jsou moje masterpieces:
- Jdoucí – moje prvotina, ani není moc originální, ale taková pěkně hravá.
- Fss2 – středně dlouhá melodická skladba na začátku a na konci obložená smutnými kousky, které jsou myslím vrcholem mé tvorby.
- Pegge – Maličko taneční, regge styl. Dost krátké.
- Plíživý stín – pro náročné. Je to takový soundtrack k následující situaci: Nedaleko zapadlé vísky duní diskotéka a pár stovek metrů na poli přistávají mimozemšťané.
- TechRoost2 – docela zdařilé a dlouhé techno. V životě jsem slyšel techno tak desetkrát a z toho většinou na prasečáku, přesto si myslím, že se tomu techno dá říct.
- Love message – toto jsem nesložil. Je to nahrávka máho Italského spolužáka jak zpívá (asi) nějaký popík .
Pozn.: Všechny skladby až na TechRoost2 jsou ve formátu ogg, který je IMHO podporovaný všemi rozšířenými přehrávači (kromě Windows Media Player) .
Jen nevím kterou označit za nejlepší a kterou za nejhorší…
Komunikace s INTACT s.r.o.
Dnes „ráno“ mi došla velice rychlá odpověď od agentury INTACT, která mi zajišťuje mj. ubytování v hostitelské rodině. Docela mě přeqapila, ta jejich přítulnost k zákazníkům a lehká slohová neobratnost, která se hodí spíš na začátečnické blogy bývalých studentů informatiky.
srdecne Vas zdravime z Velkeho Mezirici a dekujeme Vam za e-mail!
Vase smlouva jiz dorazila a dekujeme Vam za ni. Vasi zasilku Vam budeme
jiz zasilat, ale cekame na odpoved ze skoly ohledne internetoveho
pripojeni pro Vas v hostitelske rodine. Jakmile nam skola poda zpravu ohledne pripojeni,
budeme Vas informovat a zasilku Vam ihned zasleme.V pripade, ze budete mit nejake dalsi dotazy, prosime kontaktujte nas a
radi Vam je zodpovime. Jeste jednou dekujeme a prejeme Vam krasny
den!!!
Se srdecnym pozdravem
Marcela Dvorakova
-
Detekce Cenzury
Podpora
Aktuálně
- Pres noc za oknem trochu nasnezilo :-) http://t.co/hypSXDr3
- @jochocz proc?
- @adent tohle zrovna docela cool je ;-) (ale jo, meli by si to ujasnit)
Poslední alba
