Turecko (2), Cesta do hor
24. Června, 23:45
Teď trochu přeskočíme cestu autobusem a shledání s kamarády (doplním později) a popíšu hned den třetí.
Byla to po asi čtrnácti dnech první noc, kdy jsem se pořádně vyspal. Žádné zkoušky, společenská povinnost zúčastnit se oslavy ani školní projekty. Hucici ricka, krásné ráno v horách. Naše cesta vedla do pravoslavného kláštera – monastiru. Jako obvykle nás někdo posledních pa kilometrů vzal – první cesta na korbě
. Do samotného kláštera nás pak pustili na ISIC zadarmo a v jeho inspirativnich 700 let prostorách pokrytych freskami mně Sapa vysvětlovala jedinečnost Turecka. Především je tu docela zajímavý náboženský mix – kolébka křesťanů, národ muslimů.
Read more
Tuecko (1): Cesta tam
22. 6. odpoledne, Vídeň
Když jsem kolem půlnoci začínal balit, zdálo se že do rána – kdy mi odjížděl autobus do Vídně je času dost. Když ale strávíte dvě hodiny vývojem stanu (z pláštěnky) a další hodinu opravami dokumentace školního projektu, kterou vám učitel vrátí, času už moc není. Zvlášť když ani netušíte kam vlastně jedete.
Teď, ve frontě na check-in, v chládku Vídeňského letiště se teprve dozvídám, zkusíme pohoří Kaçkar. No, na tritisicovku se asi vybavím líp než jen mikinou a plastenkou pro případ nočního deště.
Pár fotek z Bedny
Šifrovačka z minulého týdne pro mě znamenala mnoho nového:
- poprvé na Bedně
- úplně nový tým
- ne příliš působivé umístění
Přestože (ano, příznávám se) jsem to letos vůbec nehrotil (dokonce jsem si užil více než malé množství spánku) to byla velice cenná zkušenost. Ryze matyzácký zbytek týmu z různých koutů republiky se zahrál pestrými škálami různých druhů sympatie
.
Read more
Likvidace pařezů v Lužánách
Předevčírem mě po cestě Lužánkami zamrzela následující scéna.
Nahrávky bloudění v horách
Aneb (naše) nejčastější orientační chyby na hřebenech malých hor.
Čím a proč jsem nahrával
Když jsem se minulý týden vracel s kamarády z Rumunských hor (hory se jmenovaly Lotru, viz fotky), v seznamu „co udělám až přijedu domů“ přibyla jedna položka. Nazvěme ji třeba „koukání na záznam trasy“ (tracklog).
Zaznamenávat naši cestu mně umožnil GPS logger Holux m-241, který jsem si pro tyto příležitosti koupil. Umí přesně to, co po něm chci:
- krmí se tužkovými bateriemi
- umí zobrazit aktuální souřadnice
- ukládá trasu
A především uživatele neochuzujuje o možnost se ztratit (neumí zobrazit mapové podklady ani navigovat na bod nebo vizualizovat trasu). Vzhledem k tomu, že naše mapy neměly po stranách GPS souřadnice, samotná GPSka tak byla téměř „k ničemu“ tj. – nepřišli jsme o možnost zabloudit.
Vzhledem k tomu, že v naší skupině nebyla práce s mapou a buzolou cizí téměř nikomu, nestalo se, že bychom někde opravdu zakufrovali. Ale pár kliček tu bylo a my se teď na ně můžeme v teple domova podívat.
Úraz a pojištění — finanční rekapitulace
Na začátku letošního roku jsem si ve škole rozrazil obočí o kovová vrata, která se mě pokusila přivřít. Viz dřívější článek. Nyní je čas na rychlou rekapitulaci.
Příjmy
- úrazové pojištění (Česká pojišťovna) 750,-
- náhrada škody pojišťovnou školy (Kooperativa) 1000,-
- cool jizva (ale je špatně vidět)
Náklady:
- bodové hodnocení lékaře 210,-
- poplatky za návštěvy lékaře 60,-
- šest a půl hodiny zařizování
Bez ohledu na jizvu mi tedy celá akce vychází jako pěkná brigáda s čistým ziskem cca 230 Kč za hodinu. Šel bych do toho znovu.
Nyní pár postřehů jak by se dalo na situaci vydělat o trochu líp:
- Pojišťovna školy by mě zaplatila dalších 2010 Kč; bohužel však ze smlouvy vyplynula moje spoluúčast do výše 5000,-. Jak jsem se později dočel, tato výše spoluúčasti je neobvykle vysoká. K každém případě může být pojistná smlouva školy zajímavým kritériem pro výběr ústavu vhodného ke studiu.
- Otázkou taky zůstává co by na spoluúčasti změnila moje rychlé reakce vedoucí k uložení záznamu z kamer, které by vinu mechanismu samootvíracích vrat nezpochybnitelně prokázaly.
- V době úrazu bylo v módě proplácení poplatků u lékaře. Takto by šlo ušetřit 60 Kč. Jsem však zastánce těchto poplatků, nic jsem si tedy od kraje proplatit nenechal.
- Ćisté zisky z mé pojišťovny (750,-) i z pojišťovny školy (790,-) jsou si velmi podobné. Když však vezmu v potaz měsíční platbu za úrazové pojištění – nevyplatí se. Proto jej budu rušit.
Po šesti hodinách pobíhání mezi doktory, pojišťovnami a školou mi rukama prošlo asi patnáct důzných dokumentů. Zhruba polovina mi zůstala. Přeji pevné nervy
.
var uri = ‘http://impcz.tradedoubler.com/imp?type(js)pool(391262)a(1878208)’ + new String (Math.random()).substring (2, 11);
document.write(“);
Květinový ples PEF 2010 z jiné perspektivy
Včerejší ples Provozně ekonomické fakulty v Bobycentru rozhodně patřil k těm lepším. Proč? Jeden z několika důvodů byl objev výborného zašívacího místa. Jedná se o kovovou plošinu nad pódiem, které je přístupná po žebříku z technického zázemí vlevo od pódia (vedle šatny). Kromě výborného výhledu na pódium a diváky, vynikne industriální krása klimatizace a nosné konstrukce střechy. Jako bonus si cestou v mezipatře můžete prohlédnout muzejní skříňovou audioaparaturu.
Kvalita snímku (klikněte si na něj) mě přivádí k myšlence přestat konečně fotit mobilem a nosit s sebou pořadný foťák…
Možná se tu později objeví i nějaké méně zajímavé fotky/videa z našeho rokenrolového předtančení.
Ufobal na sněhu
Docela rád bych si to zopakoval
.















