Stárnete rychleji nebo pomaleji než ostatní?
Dnes jsem se při obědě v Menze na chvíli zahleděl na tváře mých kolegů, spolužáků a učitelů. Napadl mě přitom jeden postřeh ohledně stárnutí. A pojem – relativní stárnutí.
Absolutní hodnota stáří všeho kolem nás roste pořád stejně rychle; v tomto aspektu tedy stárneme stejně. Jak je to ale s relativním stárnutím? Jinak. Read more
Jak se připravit na výpadky UIS
Univerzitní informační systém nasazený na pěti českých a slovenských univerzitách (pod názvy: UIS, AIS a ISIS) má před sebou těžké období a podle mého názoru se nevyhne zásadním výpadkům. V nejhorším případě úplnému zániku.
Aktuálně: viz seznam výpadků UIS.
Úraz a pojištění — finanční rekapitulace
Na začátku letošního roku jsem si ve škole rozrazil obočí o kovová vrata, která se mě pokusila přivřít. Viz dřívější článek. Nyní je čas na rychlou rekapitulaci.
Příjmy
- úrazové pojištění (Česká pojišťovna) 750,-
- náhrada škody pojišťovnou školy (Kooperativa) 1000,-
- cool jizva (ale je špatně vidět)
Náklady:
- bodové hodnocení lékaře 210,-
- poplatky za návštěvy lékaře 60,-
- šest a půl hodiny zařizování
Bez ohledu na jizvu mi tedy celá akce vychází jako pěkná brigáda s čistým ziskem cca 230 Kč za hodinu. Šel bych do toho znovu.
Nyní pár postřehů jak by se dalo na situaci vydělat o trochu líp:
- Pojišťovna školy by mě zaplatila dalších 2010 Kč; bohužel však ze smlouvy vyplynula moje spoluúčast do výše 5000,-. Jak jsem se později dočel, tato výše spoluúčasti je neobvykle vysoká. K každém případě může být pojistná smlouva školy zajímavým kritériem pro výběr ústavu vhodného ke studiu.
- Otázkou taky zůstává co by na spoluúčasti změnila moje rychlé reakce vedoucí k uložení záznamu z kamer, které by vinu mechanismu samootvíracích vrat nezpochybnitelně prokázaly.
- V době úrazu bylo v módě proplácení poplatků u lékaře. Takto by šlo ušetřit 60 Kč. Jsem však zastánce těchto poplatků, nic jsem si tedy od kraje proplatit nenechal.
- Ćisté zisky z mé pojišťovny (750,-) i z pojišťovny školy (790,-) jsou si velmi podobné. Když však vezmu v potaz měsíční platbu za úrazové pojištění – nevyplatí se. Proto jej budu rušit.
Po šesti hodinách pobíhání mezi doktory, pojišťovnami a školou mi rukama prošlo asi patnáct důzných dokumentů. Zhruba polovina mi zůstala. Přeji pevné nervy 
.
var uri = ‘http://impcz.tradedoubler.com/imp?type(js)pool(391262)a(1878208)’ + new String (Math.random()).substring (2, 11);
document.write(“);
Moje kancly
Za svůj život jsem měl dvě zaměstnání. V prvním jsem pracoval něco přes půlrok, ve stávajícím už jsem stejně dlouho. Čas na bilancování. Zkusím ale nehodnotit své minulé zaměstnavatele, ale kanceláře, které mi laskavě poskytli.
Kancelář první – suterén plný vývojářů
Když zamíříte do školního suterénu a u výtahů pípnete kartou, dostanete se na Ústav pro informační systém Mendelovy univerzity. Uvolněné, napůl univerzitní prostředí; dveře pokryté programátorskými vtipy. Na konci chodby je vlevo vstup do velké místnosti čítající víc než deset pohlavně vyvážených vývojářů. Místností se ozývá několik různých rytmů klávesnic, programátoři koukají na terminály – občas prohodí zdánlivě mimo kontext nějakou vtipnou poznámku. Občas se tu objeví někdo z jiného kanclu a iniciuje krátkou desetislovnou pracovní poradu. Vzadu na policích vynikají trofeje vypitých lahví a plechovek z „temabuildingových akcí“.
Můj stůl (na snímku dominuje stůl kolegy, kterého jsem později nahradil) je většinou prázdný, občas se na něm válí entitně relační diagram nebo žlutý lísteček s nesrozumitelným nápisem.
Kancelář druhá – bývalá serverovna
Tato miniaturní místnost o rozměrech 2x2m, které nikdo neřekne jinak než serverovna, se nachází v bývalém sídle Hnutí DUHA na Bratislavské. Samotná poloha v srdci brněnského Bronxu vnucuje správci sítě, který jde o sobotní noci řešit problém s výpadkem serveru, silně motivační myšlenku: má vzrušující zaměstnání. S narůstajícím množstvím výpadků však i tyto návštěvy zevšední a Bratislavská se stane jeho druhým domovem.
Na snímku je místnost po generálním úklidu, který bohužel výrazně narušil původní charakter tohoto místa. Vlevo, vpravo, pod stropem i pod stolem je hardware. Většinou nefunkční, zbastlený, nebo aspoň deset let starý. Na stole se většinou válí šroubky, CDčka, staré záruční listy, lístečky s hesly, zmatené TODO seznamy. Okno je zatemněné lepenkou, na kterou bývalý správce sítě zvenku nakreslil téměř neviditelný obrys Tuxe v nadživotní velikosti. Spolu se zaprášenými knihami, zbytky jídla, starého oblečení a karimatky, na které tu můj předchůdce spával, tvoří tyto střípky věrnou mozaiku ajťáckého životního stylu, který už nikdo neuvidí ve světle blikajících kontrolek hučících serverů. Nastoupil totiž cloud computing…
Kancelář třetí – v koutku vstupní haly
Parkem, kolem Veřejného ochránce práv, přes Českou – tudy se můžete dostat do nového reprezentativního sídla Hnutí DUHA. Zaměstnanci si obvykle vystačí s čipovou kartou a znalostí kódu u vstupních dveří. Vstupní místnost je rozdělena mohutnou přepážkou za kterou sedí šéf provozního oddělení, vítá návštěvy a vyřizuje telefonáty. Kanceláří každou chvíli někdo prochází; můj pracovní stůl je naštěsí schovaný v koutku za tiskárnou. Hardware jsem většinou povyhazoval; nově zbudovaná borová police je tak zatím nevyužitá. Servery mi příjemně hučí po levici, ale už to není to pravé ajťácké doupě.
Na stole mi leží UML diagramy nového intranetu (z druhé strany je obvykle text testovací stránky tiskárny), smlouvy s dodavateli a koncept vznikající dokumentace k počítačové síti. CRTčkový monitor zapojuji jen v případě potřeby – především když programuji. To mi pak ruch kancelářská ruch trochu vadí. Bílá stěna by si zasloužila nějaký prvek – asi plakát, nebo nástěnku; nejlépe obojí.
Závěr
Všechny kanceláře byly výborně situované – jedna ve škole, kousek od školy v zajímavé oblasti, třetí v blízkosti parku a s výhledem na zbudování zahradní stezky na Špilberk, pod kterým sídlíme. Ostatní aspekty nevím jak srovnat, mám prostě pocit, že moje stávající kancelář je nejlepší a to je asi důležitý. Hm, … kdyby tam nebyla zavedaná hlavní Duhová telefonní linka, byl bych si tím jistější.
Stromy: Prohledávání do šířky s motorovou pilou
Teorie a praxe ruku v ruce
Asi to všichni znáte – když je málo času, je potřeba zabít víc much jednou ranou. Dobře se slučují projekty (viz třeba můj redakční systém do Perlu a Databází nebo grant od NROS, coby můj vůdcovský projekt), často se tak dají slučovat i látka do školy – jen najít ten společný prvek. Tentorkát jsou tím prvkem stromy.
Pro informatika pracujícího v ekologické organizaci je hnojárna to pravé místo, kde může skloubit abstraktní práci s informačními strukturami v kyberprostoru s naturalisticky konkrétní tvrdou manuální prací v lese. Tento semestr jsem si tedy zapsal Teorii grafů (TGR) společně s předmětem Práce s motorovou pilou (PMP) z Lesnické a dřevařské fakulty.
Teď, po několika přednáškách ale moje nadšení z uspořené práce trochu opadá. Oba přednášející sice považují strom za komponentu lesa, ale dále už oba učitelé řeší jiné úlohy. V TGR se přednášející věnuje komplikovaným metodám procházení stromem od kořene až k listům (tj. nahoru). PMP se zaměřuje se na změnu orientace stromu odebráním kořene (tzv. kácení). Cílem je přitom co nejpřesnější orientace nového podstromu zadaným horizontálním směrem; dále základá (ale formálně nedefinuje) nové pojmy jako pařezový prvek, klín nebo špalkování. PMP si vlastně procesem kácení usnadňuje procházení (kolem) stromu, které je degradováno na pouhý prostředek k následnému odstraňování jeho podstromů (tzv. odvětvování). Při procesu kácení využíváme metody řezu stromem (tuto metodu dělí TGR ještě na hranový a vrcholový řez). Zde se látka vhodně doplňuje – PMP se zaměřuje na proces kácení tzv. zdravě rostlých (tj. vyvážených) stromů, předmět TGR učí jejich vyvažování pomocí přesouvání větví a listů.
Zatím působí látka trochu zmateně, ale pevně věřím, že ke konci semestru se oba předměty propojí v košatou teorii poznání a zkoušky budou o mnoho snažší.
Jakou si koupit knížku?
K Vánocům jsem dostal poukázku na 500,- do knihkupectví Barvič a Novotný. Rozhodně jde o jeden z těch lepších dárků, bohužel mírně danajských. Čas, který ve své honbě za nejlepší knihu věnuji do výběru a hledání vyjde při prvním odhadu dráž, než je cena samotné slevové poukázky. Paradoxně proto, že chci těch několik hodin investovaných do čtení věnovat knize, která za to opravdu stojí. Zvlášť když bych si ji měl koupit. Obvykle totiž:
- odbornou literaturu (IT) si pouze půjčuji, protože rychle zastarává
- jednoduchou beletrii (typicky S. King) se snažím číst v angličtině
- knihy v angličtině stahuji nebo kupuji přes e-bay, protože ty co zrovna chci nejsou k sehnání
Jeden nedávný postřeh: před dvěma týdny jsem si vzal rozečtené Tales from Watership Down na fakultní reprezentační ples. Než se mi podařilo najít vhodné zašívací místo, několikrát jsem musel všímavým kolemjdoucích uhýbavě vysvětlovat, že anglicky fakt umím jenom málo, ale že to stačí, a ať si taky zkusí něco přečíst, když je to láká. Ale měl jsem pocit, jako by číst něco v cizím jazyce bylo (alespoň na ekonomce) něco mimořádného :-/.
Volba je tedy zdánlivě jednoduchá – koupím si náročnější beletrii. První nápadem je samozřejmě Barokní Cyklus od Stephensona (začátkem letošního roku jsem totiž dočetl výborný Kryptonomikon), ten však (stejně jako třeba Diamantový věk), jakožto představitele literatury příliš okrajového žánru, zmíněné knihkupectví nevede. Rtuť už sice ano, ale to je až druhý díl :-/.
V dalších úvahách jsem se něžně otřel o Lolitu, která by tvořila další logický článek řetězce od mého oblíbeného autora. Už dřívě jsem od něj koupil osekanou alfaverzi Lolity jménem Čaroděj a nudného Pnina; obojí oplývající krásnou a košatou rozmanitostí Nabokovy popisnosti.
Nedávná série návštěv kamenného obchodu přesunula do oblasti mého zájmu také další kategorii. Eshop ji charakterizuje jako » Populárně naučná pro dospělé » Přírodní vědy. Touha vzdělání v kontextu přírody (v tomto případě živené spíš mým patologickým zaujetím pro postapokalytpitckou tematiku) byla loni na podzim dostatečně ukojena knihou Svět bez nás. Přírodní vědy v mají však i další zajímavé kategorie, třeba » Fyzika, astronomie, matematika.
Pravda je, že knihy jako Teorie všeho nebo Cestování časem v Einsteinově vesmíru jsem četl moc rád. Ale jak poznat co z toho balastu v nabídce bude stát za to?
Uvědomil jsem si, že čas investováný do hledání vhodné knihy se neúročí pouze v (nakonec) vybrané knize, ale pomáhá si udělat jasno v hodnotách a načrtnout si dopředu, čemu se chci v nejbližší budoucnosti věnovat.
Nakonec mě to ale stějně přestalo bavit a naklikal jsem si hned tři kousky:
- Alex Vilenkin: Mnoho světů v jednom (populárně naučná)
- Bruce Sterling: Zrcadlovky (kyberpunková série povídek)
- Frank Close: Částicová fyzika (populárně naučná)
I když už jsem si vybral, určitě uvítám v diskuzi pod článkem vaše doporučení – až zas dostanu nějakou poukázku . Já na oplátku doporučuji (a můžu i půjčit) téměř vše, co je tu tučným písmem.
Moje sociální skupiny
K čemu je dobrý stát?
Když jsem jako malý pochopil co to je stát, s jeho existencí jsem se smířil. I když mi nevadil, přišel mi poměrně zbytečný. Neználkovo Sluneční město kde všichni pracují pro radost a směrují ke společnému cíli stát nepotřebovalo. V Gibsonových románech si svět rozdělilo několik nadnárodních společností a státy ztratily vliv, moc a posléze i význam.
Teď si myslím, že nějaký druh centrální organizace je nutný. Žijeme totiž v sociálním dilematu nazývaném Tragédie obecní pastviny. Pojem označuje situaci, zasazené do prostředí obecní pastviny na které žijí pastevci. Čím víc vyžene pastevec na obecní pastvu krav, tím má větší užitek. Pokud je ale na pastvě víc než n krav, je pastvina spasena, tráva přestane růst, krávy umřou a pastevci umřou. Racionální postup pastevce je vyhnat na pastvu co nejvíc krav, aby měl co největší užitek. Když to neudělá on, udělá to stejně někdo jiný. Tento scénář má jediný konec.
Přeneseno do reálního světa (zůstaňme teď jen u životního prostředí) je Země pastvina. Pastevci jsme my. Činnosti, které v honbě za svými životními cíli provádíme mají vždy nějaké vedlejší účinky na ostatní. Když třeba pojedu jednou za týden autem na nákup do Lidlu (racionální úvaha) budu to mít nejlevnější, nejrychlejší a nejpohodlnější. Brněnka je za rohem, ale je drahá a musel bych tam navíc chodit každý druhý den. To stojí čas, peníze a námahu. V čem je rozdíl?
- znečištění ovzduší (emise oxidu uhelnatého CO, těkavých organických látek, oxidu dusíku = NO + NO2, oxidu siřičitého SO2, ozónu O3 a prachových částic)
–> všem v okolí (zejéna astmatikům) stoupají výdaje za léčbu nemocí - znečistěni vody a půdy
–> zvyšuje se cena potravin, zvyšují se náklady na dopravu do přírody - nehody (mrtví, zranění)
–> náklady na ošetření, pohřeb (+ těžko vyčíslitelná ztráta) - hluk a vibrace
–> náklady na opravy staveb kolem silnice, protihlukové stěny, … - zábor půdy a parcelace krajiny (zejména výstavbou infrastruktury – dálnice, rychlostní silnice)
–> cena za výstavbu silnic, zvyšuje se cena pozemků, snižování vsákavosti (povodně) - spotřeba energie (zejména neobnovitelné – ropa)
–> zvyšuje se cena ostatních ropných produktů (léky, plasty) - emise oxidu uhličitého
–> stoupání hladiny oceánů (opuštěná města), sucha (cena potravin) a záplavy (zbořené domy), vymírání druhů
Příkladem jsem chtěl ukázat, že racionální volba může způsobovat náklady ostatním lidem a navíc ničit společnou „pastvinu“. Úkolem státu je v tomto případě navyšovat cenu těch činností, kterými omezujeme ostatní. V našem případě s autem by to znamenalo vyčíslit všechny negativa, která jsme jízdou způsobili a připočíst je řidiči k ceně paliva.
Stát podobné regulace samořejmě dělá – a nejde jen o spotření daň. Otazkou je, jestli v dostatečné míře. To už nechávám na čtenáři. V principu je však tato role státu nezastupitelná.
-
Detekce Cenzury
Podpora
Aktuálně
- Pres noc za oknem trochu nasnezilo :-) http://t.co/hypSXDr3
- @jochocz proc?
- @adent tohle zrovna docela cool je ;-) (ale jo, meli by si to ujasnit)
Poslední alba
